Historický vývoj města

Historický vývoj města, urbanistické a památkové hodnoty

Jilemnice vznikla v době valdštejnské pojizerské kolonizace. Tato po roce 1250 dospěla až na Jilemnicko a její čeští lokátoři založili zde dvě vsi podle svého jména a to Martinice a Štěpanice. Mezi nimi pak ve vykácených lesích podle původního porostu vznikla ves Jilem.

Výstavbou hradu Štěpanice vzniklo nové panství, které potřebovalo hospodářský střed. U hradu místo nebylo, a proto po roce 1300, nejspíše okolo roku 1325 vedle vsi Jilmu, na křižovatce cest z Martinic do Štěpanic a z Mříčné do Valteřic bylo založeno městečko Jilemnice.

I když toto tvrzení nelze doložit historickými památkami nebo písemnými doklady, lze jej opřít o listinný materiál z roku 1350, kdy se připomíná Bohuněk Předslavův z Jilemnice, a o tzv. papežské desátky z roku 1352, v nichž pro faru je stanoven odvod čtvrt kopy grošů.  Jednalo se o nejzámožnější místo na panství, tedy nepochybně o jeho hospodářské a tržní centrum.

Velkými požáry v létech 1634, 1788, 1803 a 1838 byly zčásti  zničeny písemné památky, poslednímu ohni padly za oběť roubené domy s podloubím na náměstí. Nyní jen tvar náměstí a dispozice okolních ulic připomínají středověké městečko jako tržní centrum panství.

Kompaktní čtvercové náměstí v mírném sklonu, formované převážně dvoupodlažními domy tvoří urbanisticky vyvážené společenské centrum. Jeho dominantou je klasicistní budova radnice.

Historické jádro je na západě a severu uzavíráno barokním kostelem a renesanční budovou zámku a Zvědovou uličkou, vzácným souborem roubených domů z 18. století. V městě jsou v nebývalém rozsahu instalována významná sochařská díla a neodmyslitelně dotvářejí charakter města.