Památková péče a válečné hroby

Stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství státu. Účelem zákona je vytvořit všestranné podmínky pro další prohlubování politickoorganizátorské a kulturně výchovné funkce státu při péči o kulturní památky, o jejich zachování, zpřístupňování a vhodné využívání, aby se podílely na rozvoji kultury, umění, vědy a vzdělávání, formování tradic a vlastenectví, na estetické výchově pracujících a tím přispívaly k dalšímu rozvoji společnosti.
(§ 1 č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších změn).

Účel zákona o státní památkové péči tak, jak jej vymezuje § 1, je formulován velice vzletně až neskromně. Nicméně řada podrobností, konkrétních problémů a konkrétních řešení vyplyne až z praktického provádění zákona i vlastních stavebních, restaurátorských či jiných prací. Ať už ale památková péče v praxi probíhá „jakkoliv“, vždy by měly být naším společným cílem, v souladu s účelem zákona o státní památkové péči, zachování, ochrana, ale i popularizace  našeho kulturního bohatství, které právě kulturní památky představují. Péče o kulturní památky není pouze jednou z částí státní správy, je i činností, kterou se zabývají vlastníci kulturních památek a objektů v památkově plošně chráněných územích, a je též činností, na které se může svým zájmem o věc, pozorností i různými dalšími způsoby podílet každý jeden z nás.

Součástí kulturního dědictví národa, jeho hmatatelnou pamětí jsou nejen díla architektonická, nejen památky vysoké uměleckohistorické hodnoty, ale také všechny památníky a pomníky připomínající události, osoby, nebo třeba i místa. Mezi takové patří též válečné hroby. Válečným hrobem se pro účely zákona o válečných hrobech a pietních místech rozumí místo, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo ostatky osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války. Válečným hrobem může být hrob jednotlivce, hrob hromadný nebo osárium, včetně náhrobků a ostatního hrobového zařízení. Válečným hrobem je rovněž evidované místo s nevyzvednutými ostatky osob zemřelých v souvislosti s válečnou událostí, anebo jiný objekt, který je za válečný hrob považován v souladu s mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána. Válečným hrobem se rozumí též pietní místo, jako je pamětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a oběti, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo oběti osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války. Zákon o válečných hrobech a pietních místech stanovuje práva a povinnosti v oblasti péče o válečné hroby a pietní místa a orgány státní správy a jejich působnost ve věcech válečných hrobů.

• Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění:
  https://www.mkcr.cz/pravni-predpisy-z-oblasti-pamatkove-pece
• Zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech:
  https://valecnehroby.army.cz